Často kladené otázky

Odpovědi:

Může vůbec izolace z papíru izolovat?

Ano, tato foukaná izolace Climatizer Plus izoluje velmi dobře. Při stejné tloušťce jsou její izolační schopnosti srovnatelné např. s polystyrenem. To znamená, že tloušťku izolace nemusíte měnit, chcete-li nahradit Climatizerem jiný druh tepelné izolace.

Nehoří ten Climatizer?

Climatizer je opatřen přísadami, které výrazně zpomalují degradaci ohněm. Jednoduše řečeno při zahřátí na vysokou teplotu tyto přísady způsobí náhlé zvlhnutí a tím zpomalení odhořívání. Konstrukce vyplněné foukaným Climatizerem vydrží nápor ohně déle než konstrukce neizolované nebo izolované jinými běžnými izolacemi.

Nedají se mi do Climatizeru myši?

Climatizer obsahuje chranu proti plísním, houbám a drobným hlodavcům. Za dobu užívání foukaného Climatizeru v Kanadě od roku 1977 a v ČR od roku 1991 se prokázal snížený výskyt hlodavců v objektech izolovaných Climatizerem Plus.

Jak dlouho vydrží Climatizer, než se ztratí nebo vysublimuje?

Dlouho! Základem foukaného Climatizeru jsou celulózová vlákna. Vedle toho se přidávají anorganické soli, které mají velmi dobrou stabilitu a zároveň vlákno ochraňují. Správně uložené svitky papyru se našly i po 4000 letech, správně uložený Climatizer Plus má minimálně stejné šance!

A jak je to s vodou? Papír je přece nasákavý.

Vodní páry a vlhkost, kterou do sebe izolační materiál může absorbovat ze vzdušné vlhkosti okolního prostředí.

Vzhledem k přírodní podstatě Climatizeru je jeho snaha zbavovat se přebytečné vlhkosti velmi intenzivní a přivádí jej vždy velmi rychle k optimálním vlastnostem.

Celulózové izolace zcela přirozeným způsobem přijímají vlhkost a opět jí vydávají. Vnitřní klima je takto nepřímo regulováno a je podporováno vytvoření optimální vlhkosti prostředí.
Vodní páry které izolační vrstvou procházejí a mohou zkondenzovat ve vodu.
Tato voda může zkondenzovat a následně odkapat do izolace. Voda znehodnocuje izolační vlastnosti.

Poruchy vznikají především neodborností, lehkovážným přístupem a technologickou nekázní provádění. Výběr správných materiálů je na našem stavebním trhu dostatečný a je třeba pouze správně volit materiál a firmu.
Voda, která z nejrůznějších důvodů do izolace zateče.
Při malém zatečení neznamená tato voda znehodnocení. Climatizer Plus má jako jednu ze svých aplikačních metod - „mokrý nástřik", kde se voda používá jako součást technologického postupu. Pokud je prostor dobře odvětrán, foukaná izolace Climatizer má přírodní schopnost rychle vodu odpařit a vrátit se do původního stavu. Problémem je zatečení velkých objemů vody, kdy dojde ke slehnutí izolace Climatizeru. Pokud je izolace suchá, lze vrstvu doplnit, je-li však nebezpečí například napadení dřevěných konstrukcí plísní nebo nedostatečné odvětrání, je nutné izolaci odstranit a nahradit novou.

Slyšel jsem, že Climatizer plus sesedá. Jak je to?

Skutečné sesednutí po několika letech je cca 10%. Pro izolační vrstvu například 20 cm by tak aplikační firma měla nanést vrstvu cca 22 až 23 cm tlustou. Na šikmé plochy mezi krokve a podobně se musí množství materiálu na 1m³ navýšit na cca 40 - 60 kg. Tato objemová hmotnost se zvyšuje podle sklonu.

Jsme výrobce certifikovaný dle ISO 9001:2001 a dozor nad kvalitou naší výroby vykonává vedle tuzemského TZÚS současně několik zahraničních zkušeben ze zemí, do kterých exportujeme (Německo, Rakousko, Polsko, ...).

V rámci interních testů jsme připevnili segmet dřevodomu na nákladní automobil. Tento segment ujel na českých silnicích 2000 km a byl naplněn Climatizerem plus. Nevytvořila se žádná mezera, která by mohla být tepelným mostem.

Slyšel jsem o možnosti použití Climatizeru jako protikondenzačního nástřiku. Můžete mi sdělit podrobnosti?

Protikondenzační nástřiky materiálem Climatizer Plus.

Nástřiky střech, pod kterými je instalován zateplený podhled
Nástřik dočasně absorbuje část vlhkosti, která přes podhled pronikne do střešního prostoru a nestačí se odvětrat. Bez nástřiku na střeše zkondenzuje a odkape do izolace na podhledu. Pokud je nástřik aplikován (tlouštka obvykle kolem 2 cm), střecha je teplejší.

Díky schopnosti celulózové foukané izolace odvádět rychle vodu se nástřiková vrstva rychle vysuší a je připravena na další cyklus.
Nástřiky střech, kde není žádný podhled
Tyto objekty jsou obvykle konstruovány pro skladování zboží, které nepotřebuje vytápění. Kondenzace zde nastává vlivem rozdílných teplot vně a uvnitř objektu. Střecha představuje nejchladnější plochu, a proto na ní kondenzují vodní páry z interiéru. Tyto páry mohou i namrznout.

Nástřik je schopen částečně kondenzaci zabránit, případný kondenzát pohltit a během dne jej opět odpařit.

Kde se vůbec vzal takový druh izolace?

V nejjednodušší formě se izolace začala používat ve chvíli, kdy se první jeskynní člověk oblékl do kůže a ulehl na hromádku slámy. Proč to udělal? Jednoduše proto, že potřeboval izolovat. Udělal to přirozenou přírodní cestou pomocí živočišných a rostlinných vláken. Od této chvíle však ještě uplynulo mnoho tisíc let, než člověka napadlo postavit dům a přikládat izolační materiál do jeho stěn a střechy.

Ve spojených státech tato myšlenka napadla stavitele Thomase Jeffersona v jeho plánech pro dům v Monticelu. A izolaci, kterou použil, byla celulosa. To vlákno, které je základem všech pozemských rostlin. Dřevo, papír a ostatní výrobky z rostlin jsou celulózovými materiály. V dnešní době se celulózová izolace vyrábí pomocí recyklace novinového papíru obohaceného boritými solemi pro zvýšení odolnosti proti vlivům prostředí.

Avšak v dobách Jeffersona se rozhodnutí o použití materiálu dělalo podle suroviny a její dostupnosti. V jeho době bylo nejdostupnějším materiálem dřevo, takže izolace byla vyrobena z lýka a kůry uzavřené v papírovém obalu. Do dnešních dnů můžeme tuto izolaci najít v některých historických objektech na severovýchodě USA. U nás je obdobou takovéto izolace použití plev smíchaných s vápnem pro zásypy dutých stropů. O jejich stálosti a životnosti se u nás můžeme přesvědčit i po stovkách let.

Nová éra izolací

Ve třicátých letech našeho století však začala nová éra izolací a přírodní materiály dostaly konkurenci. První bylo tavení a rozvlákňování strusek z výroby železa a byla na světě minerální vlna. Pak zkusili totéž s pískem a křemenem a výsledkem bylo skelné vlákno neboli v USA fiberglas. Současně s tímto nástupem nových materiálů se rozvíjel i papírenský průmysl a přivedl na svět izolační desky na bázi papíru určené pro tepelné tak i akustické izolace. Ale tyto desky brzy přestaly být ve srovnání zejména se skelným vláknem efektivní a na celulózu tak zůstalo jen malé procento trhu.

Popularita skelného vlákna se plně rozvinula po druhé světové válce, kdy se začalo nově stavět.

Nová situace a éra návratu Celulózové izolace nastala začátkem 70tých let s nástupem energetické krize. Energetická panika a volání po úsporách bylo tak veliké a poptávka trhu natolik silná, že jí kapacity fiberglasu nestačily vykrývat. Vznikl opět prostor pro nasazení celulózy v širším měřítku a pokročil tak rovněž vývoj výrobní technologie rozvlákňování suchou cestou. Širším nasazením celulózy a srovnáváním objektů izolovaných skelnou vatou a celulózovou izolací se opět přišlo na to, že celulózová izolace skelnou v mnohém předčí, což nakonec potvrdily i seriozní vědecké výzkumy.

A objevil se Climatizer

Prakticky až od energetické krize 70 let si většina vlastníků objektů uvědomila, jaká výhoda je vlastnit dobře izolovaný dům. Tento vývoj a požadavek na stále lepší vlastnosti izolace podněcoval výrobce ke stálému zlepšování a modernizaci technologie. Tento proces vyvrcholil v roce 1990, kdy se objevil první kus turbínového rozvlákňovače vyvinutého americkou firmou Advanced Fiber Technology. Prvním, kdo toto zařízení nasadil, byla kanadská firma Climatizer insulation, od které získala v roce 1991 licenci na výrobu celulózové izolace rovněž firma CIUR a.s v České republice. Dnes je obdobná technologie umístěna rovněž u dalších 16 stěžejních amerických výrobců v Japonsku a Finsku.